Domů » Ryby: Rybaření a rybí farmy

Ryby: Rybaření a rybí farmy

Ryby mají stejnou schopnost cítit bolest jako savci. Přesto se každý rok uloví miliony tun ryb a stále většímu počtu druhů hrozí vyhynutí. V tomto článku vysvětlíme, proč je udržitelný rybolov a chov ryb v praxi nemožný.

Důsledky nadměrného rybolovu

Ryby jsou jednou z nejstarších a biologicky nejrozmanitějších skupin obratlovců obývajících naši planetu. Obývají téměř všechny vody na Zemi, ale jejich počet se rychle snižuje. Jen těžko si dokážeme představit svět, který ryby obývají. Málokdy o nich uvažujeme jako o jednotlivcích – ve většině případů o nich mluvíme jako o kolektivních bytostech, popisovaných v kilogramech a tunách.

Každý rok je z moře vyloveno kolem 96 milionů tun těchto mořských tvorů, kteří následně zemřou v bolestech.1 2,3 bilionu těchto vnímajících tvorů zahyne každý rok – a to nezahrnujeme počty ryb a dalších tvorů, které jsou zabity v důsledku nekontrolovaného nelegálního rybolovu.2

Celosvětová poptávka po rybách roste. Údaje zveřejněné Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) naznačují, že spotřeba ryb na hlavu byla v roce 2017 přibližně 20 kg.3 4 Mezi hlavní důvody tohoto trvalého nárůstu spotřeby ryb patří technologický vývoj, ale také rostoucí příjmy a rostoucí poptávka po rybích produktech zejména u mladší populace.5 6

Populace ryb se kvůli nadměrnému rybolovu rychle zmenšují

Populace ryb ve světě stále klesají. V současnosti je více než 90 % rybích populací považováno za nadměrně lovené nebo využívané na hranici tzv. bodu neudržitelnosti.7

Navíc změna klimatu a oteplování oceánů mají také vliv na velikost rybích populací, které tak mohou být u mnoha druhů negativně ovlivněny.8 Nedávná studie ukázala, že průmyslový rybolov se vyskytuje na více než 55 % plochy oceánu – to je čtyřikrát více, než je plocha využívaná zemědělstvím.9

Vedlejší úlovky způsobují zbytečné utrpení a umírání

Každý rok skončí několik milionů mořských živočichů v rybářských sítích jako vedlejší úlovek. Termín „vedlejší úlovek“ znamená, že tyto ryby a další tvorové skončily v sítích omylem. Jde mimochodem také o přibližně 300 000 velryb a delfínů,10 ale také o mořské ptáky a další mořské savce. Většina z nich utrpení nepřežije – buď zahynou v sítích, nebo později pomalou smrtí následkem zranění či stresu.11 Odhaduje se, že asi 40 % chycených zvířat jsou náhodné úlovky12 – mnoho z nich je hozeno zpátky do moře mrtvých, anebo se použijí jako krmivo v akvakultuře.13

Zvyšující se nerovnováha v mořském ekosystému

Nadměrný rybolov způsobuje zkázu mořských ekosystémů. Kromě populací druhů určených k lidské spotřebě klesají i stavy zvířat ulovených jako vedlejší úlovek. Nekontrolovaný rybolov také způsobuje nesmírné škody na populacích mořských ptáků, medúz a planktonu.14 15 16 Kromě samotného objemu ulovených ryb jsou používané metody rybolovu obzvláště škodlivé pro ekosystémy jako celek. Například vlečné sítě pro lov u dna, které se používají k lovu platýse, mořského jazyka a korýšů, ničí mořské dno včetně organismů, které tam žijí, jako jsou korály.

Chov ryb na farmách

V posledních letech došlo po celém světě k alarmujícímu nárůstu počtu aquafarem. Kromě kaprů, pstruhů a sumců chovají rybí farmy také další ryby, jako je losos a cejn a další mořské živočichy, včetně krevet, krabů a dokonce mušlí. V roce 2018 vyprodukovaly aquafarmy více než 80 milionů tun vodních živočichů.17 Systémy aquafarem sahají od rybníků ve vnitrozemí až po rozsáhlé klece v oceánu. Kvůli vysoké hustotě typické pro tento typ chovu zažívají ryby zvýšenou hladinu stresu a jsou více náchylné ke zraněním a nemocem.18 19

Ryby jí ryby

Aquafarmy často chovají predátory, jako jsou lososi nebo pstruzi, kteří vyžadují menší ryby jako krmivo, čímž se problém nadměrného rybolovu zhoršuje.20 21 Výroba rybí moučky a rybího oleje se stává obrovským průmyslovým odvětvím, které aquafarmám a živočišnému průmyslu dodává tyto ingredience ke krmení miliardy zvířat. Asi 20–30 % divokých ulovených ryb se používá jako krmivo pro zvířata, přičemž velká část z nich by byla potenciálně vhodná pro přímou spotřebu lidmi.22 23 Odhaduje se, že produkce jednoho kilogramu ryb na farmě vyžaduje až 2 kilogramy krmiva.24 25 Lze se setkat s tvrzením, že množství ryb použitých k produkci 1 kilogramu lososa je nyní pod 1 kg. Krmivo pro ryby však obsahuje nejen rybí moučku, ale také velké množství rostlinných bílkovin (například sóju) a může také obsahovat přísady z chovu hospodářských zvířat, jako je masokostní a krevní moučka.

Vliv chovu ryb na životní prostředí

Kromě toho aquafarmy poškozují životní prostředí mnoha dalšími způsoby. Výkaly a zbytky krmiv zatěžují životní prostředí a mohou vést k přehnojení vod a poklesu biologické rozmanitosti. Používání antibiotik a průmyslových chemických látek dále znečišťuje vody a může v nejhorším případě podpořit vznik kmenů bakterií odolných vůči lékům, které mohou představovat riziko i pro člověka.26 27

Rybolov je forma týrání zvířat

Ačkoli mnoho lidí odmítá lov divoké zvěře, rybaření je stále široce vnímáno jako rekreační aktivita – možná proto, že většina lidí si neuvědomuje, že ryby jsou vnímající bytosti, které cítí bolest. I rybolov jako koníček způsobuje rybám značné utrpení: háček způsobuje hluboké rány v ústní dutině, zatímco ryba se po vytažení z vody pomalu dusí. Někteří možná argumentují, že rybu následně pustí do vody, ale i toto je pro rybu velmi traumatický zážitek. Zvířata po vypuštění zpět do vody trpí značným stresem a jsou zraněná, vracejí se tedy do vody s vyčerpaná a se sníženou šancí na přežití.

Ryby udržují různé sociální systémy

Stejně jako u mnoha druhů suchozemských zvířat vyskytují se i u ryb silně rozmanité sociální systémy.28 29 Například pstruzi jsou považováni za samotáře, zatímco jiné druhy ryb žijí v párech nebo tvoří volné skupiny či velká hejna (jako je tomu u tuňáka). Ryby mají dlouhodobou paměť, a proto jsou schopny navazovat složité sociální vztahy. Navíc jsou vybaveny prostorovou pamětí, která jim umožňuje vytvářet mentální mapy, které používají k navigaci.30 V nedávné studii se ukázalo, že druh pyskouna si dokáže zapamatovat negativní zážitek, což se projevilo tendencí skrývat se v blízkosti místa, kde byla ryba chycena.31

Ryby mají pocity a mohou cítit bolest

Tvrzení, že „ryby necítí bolest“, se často používá k potlačení jakékoli diskuse o tom, zda jsou ryby schopny trpět. Ale neschopnost křičet jednoduše znamená, že bolest pociťovaná rybami zůstává neviditelná a neslyšitelná. Z toho tedy plyne, že obecně nezažíváme stejné výčitky svědomí, jaké pociťujeme ve vztahu k prasatům, dobytku nebo drůbeži. Přesto vědci stále častěji potvrzují, že ryby cítí bolest. Ryby, stejně jako savci, mají smyslové systémy a také mozkové struktury a funkce, které jsou zodpovědné za vnímání bolesti, strachu a stresu.32 33 34 35 To je podloženo také vzorci chování, jako jsou obranné reakce na podněty způsobující bolest.36 37

Ryby obsahují škodlivou rtuť, dioxin a olovo

Ryby absorbují a hromadí nečistoty obsažené v mořské vodě. Platí pravidlo: čím výše je ryba v potravním řetězci, tím vyšší je koncentrace toxinů v jejím těle. To je znepokojivá zpráva pro ty, kteří jsou zvyklí jíst oblíbené druhy, jako je losos nebo tuňák38 – tito velcí predátoři, kteří se živí menšími mořskými tvory, při tom absorbují toxiny, které se hromadí v jejich tělech a postupem času se stále více koncentrují (tomu se říká bioakumulace).39 Lidé, kteří často konzumují ryby, tedy do svého těla dostávají rtuť, PCB (polychlorované bifenyly), dioxiny, olovo a arsen, což může vést k různým zdravotním komplikacím, od poškození ledvin přes zhoršení kognitivních funkcí po některé formy rakoviny, či dokonce ke smrti.40 41 Ryby chované na aquafarmách nepředstavují zdravější alternativu. Koneckonců jsou léčeny antibiotiky a chemickými látkami proti parazitům a infekcím kůže a žaber, což jsou všechno důsledky nepřirozených podmínek chovu.

Je potřeba zásadní změna našeho myšlení

Ryby nejsou schopny cítit jen bolest, ale mají také složité kognitivní dovednosti a sociální život. Rybolov a chov ryb má navíc negativní dopad na životní prostředí a naše zdraví. To vše dělá z ryb neudržitelný zdroj potravy. Vzhledem k přemrštěným rybolovným kvótám a zátěži pro životní prostředí, přírodu a rybí populace je nutná zásadní změna našeho uvažování o rybách. Řešením mohou být dnes již stále dostupnější rostlinné alternativy ryb a dalších mořských živočichů – od veganského tuňáka po krevety.

ProVeg podporuje dostupnost rostlinných alternativ ryb

Jako organizace se snažíme udělat alternativy ryb a dalších mořských plodů dostupnější. Proto podporujeme a v průběhu celého roku pořádáme řadu veganských akcí, například VeggieWorld a VegMed. Kromě toho ProVeg Incubator podporuje inovativní start-upy, které chtějí obohatit rostlinný trh svými produkty.

Zdroje

  1. FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. Rome.
  2. A. Mood and P. Brooke (2019): Numbers of fish caught from the wild each year. Available at http://fishcount.org.uk/fish-count-estimates-2/numbers-of-fish-caught-from-the-wild-each-year [09.12.2020]
  3. FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. Rome.
  4. FAO (2016): The State of World Fisheries and Aquaculture 2016: Contributing to food security and nutrition for all. Rome.
  5. FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. Rome.
  6. Supartini, A., T. Oishi & N. Yagi (2018): Changes in Fish Consumption Desire and Its Factors: A Comparison between the United Kingdom and Singapore. Foods 7(7), 97. doi:10.3390/foods7070097
  7. FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. Rome.
  8. Free, C. M., J. T. Thorson, M. L. Pinsky, et al. (2019): Impacts of historical warming on marine fisheries production. Science 363(6430), 979–983. doi:10.1126/science.aau1758
  9. Kroodsma, D. A., J. Mayorga, T. Hochberg, et al. (2018): Tracking the global footprint of fisheries. Science 359(6378), 904–908. doi:10.1126/science.aao5646
  10. WWF (2004): Cetacean bycatch and the IWC. Available at: http://d2ouvy59p0dg6k.cloudfront.net/downloads/bycatchjuly12lowres2004.pdf [09.03.2018]
  11. WWF (2004): Cetacean bycatch and the IWC. Available at: http://d2ouvy59p0dg6k.cloudfront.net/downloads/bycatchjuly12lowres2004.pdf [09.03.2018]
  12. R. W. D. Davies, S. J. Cripps, A. Nickson, and G. Porter (20089): Defining and Estimating Global Marine Fisheries Bycatch. Marine Policy 33, no. 4, S. 661–72.
  13. Wijkström, U.N. (2009): The use of wild fish as aquaculture feed and its effects on income and food for the poor and the undernourished. In M.R. Hasan and M. Halwart (eds). Fish as feed inputs for aquaculture: practices, sustainability and implications. Fisheries and Aquaculture Technical Paper. No. 518. Rome, FAO. pp. 371–407
  14. World Ocean Review (2013): The Future of Fish: The Fisheries of the future. Available at: http://worldoceanreview.com/wp-content/downloads/wor2/WOR2_english.pdf [09.03.2018]
  15. Wagner, E. L. & P. D. Boersma (2011): Effects of Fisheries on Seabird Community Ecology. Reviews in Fisheries Science 19(3), 157–167. doi:10.1080/10641262.2011.562568
  16. Furness, W.R. (2003): Impacts of fisheries on seabird communities. Scientia Marina 67 (Suppl. 2): 33-45
  17. FAO (2020): The State of World Fisheries and Aquaculture 2020. Sustainability in action. Rome.
  18. P. Stevenson (2007): Closed Waters: The Welfare of Farmed Atlantic Salmon, Rainbow Trout, Atlantic Cod & Atlantic Halibut. Compassion in World Farming  and World Society for the Protection of Animals
  19. Ashley, P. J. (2007): Fish welfare: Current issues in aquaculture. Applied Animal Behaviour Science 104(3–4), 199–235. doi:10.1016/j.applanim.2006.09.001
  20. FAO (2016): The State of World Fisheries and Aquaculture 2016: Contributing to food security and nutrition for all. Rome.
  21. Tacon A. G. J. und M. Metian (2008): Global overview on the use of fish meal and fish oil in industrially compounded aquafeeds: Trends and future prospects. Aquaculture 285, 1-4, S. 146 – 158
  22. Reuters (2008): One-third of world fish catch used for animal feed. Available at: https://www.reuters.com/article/us-fish-food-idUSTRE49S0XH20081029 [19.12.2020]
  23. Cashion, T., F. Le Manach, D. Zeller, et al. (2017): Most fish destined for fishmeal production are food-grade fish. Fish and Fisheries 18(5), 837–844. doi:10.1111/faf.12209
  24. Tacon, A. G. J. & M. Metian (2015): Feed Matters: Satisfying the Feed Demand of Aquaculture. Reviews in Fisheries Science & Aquaculture 23(1), 1–10. doi:10.1080/23308249.2014.987209
  25. Fry, J. P., N. A. Mailloux, D. C. Love, et al. (2018): Feed conversion efficiency in aquaculture: do we measure it correctly? Environmental Research Letters 13(2), 024017. doi:10.1088/1748-9326/aaa273
  26. Allsopp, M., P. Johnston & D. Santillo (2008): Challenging the Aquaculture Industry on Sustainability – Greenpeace Research Laboratories Technical Note 01/2008: Available at: http://www.greenpeace.to/publications/Aquaculture_Report_Technical.pdf [09.03.2018]
  27. Watts, J. E. M., H. J. Schreier, L. Lanska, et al. (2017): The Rising Tide of Antimicrobial Resistance in Aquaculture: Sources, Sinks and Solutions. Marine Drugs 15(6), doi:10.3390/md15060158
  28. C. L. Peichel (2004): Social Behavior: How Do Fish Find Their Shoal Mate? Current Biology 14, no. 13, S503–504
  29. R. E. Engeszer, M.J. Ryan and D.M. Parichy (2004): Learned Social Preference in Zebrafish. Current Biology 14, no. 10, S. 881–884.
  30. C. Brown (2015). Fish Intelligence, Sentience and Ethics. Animal Cognition 18, no. 1, S. 1–17.
  31. Triki, Z. & R. Bshary (2020): Long‐term memory retention in a wild fish species Labroides dimidiatus eleven months after an aversive event. Ethology 126(3), 372–376. doi:10.1111/eth.12978
  32. L. U. Sneddon, V. A. Braithwaite, and M. J. Gentle (2003): Do Fishes Have Nociceptors? Evidence for the Evolution of a Vertebrate Sensory System. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 270, no. 1520, S. 1115–1121.
  33. Heath, A. G. & G. M. Hughes (1973): Cardiovascular and Respiratory Changes During Heat Stress in Rainbow Trout (Salmo Gairdneri). Journal of Experimental Biology 59, no. 2 (October 1, 1973): 323–38.
  34. Arends, R. J., J. M. Mancera, J. L. Muñoz et al. (1999): The Stress Response of the Gilthead Sea Bream (Sparus Aurata L.) to Air Exposure and Confinement. The Journal of Endocrinology 163, no. 1 (October 1999): 149–57
  35. Sneddon, L. U. (2019): Evolution of nociception and pain: evidence from fish models. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences 374(1785), 20190290. doi:10.1098/rstb.2019.0290
  36. H. Segner (2012): Fish: Nociception and Pain: a Biological Perspective. Contributions to Ethics and Biotechnology 9. Bern: Federal Office for Buildings and Logistics.
  37. Sneddon, L. U. (2019): Evolution of nociception and pain: evidence from fish models. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences 374(1785), 20190290. doi:10.1098/rstb.2019.0290
  38. Gerstenberger, Shawn L., Adam Martinson, and Joanna L. Kramer. “An Evaluation of Mercury Concentrations in Three Brands of Canned Tuna.” Environmental Toxicology and Chemistry 29, no. 2 (February 2010): 237–42. doi:10.1002/etc.32.
  39. Fair, P. A., N. D. White, B. Wolf, et al. (2018): Persistent organic pollutants in fish from Charleston Harbor and tributaries, South Carolina, United States: A risk assessment. Environmental Research 167 598–613. doi:10.1016/j.envres.2018.08.001
  40. Corsolini, S., N. Ademollo, T. Romeo, et al. (2005): Persistent organic pollutants in edible fish: a human and environmental health problem. Microchemical Journal 79(1–2), 115–123. doi:10.1016/j.microc.2004.10.006
  41. Panseri, S., L. Chiesa, G. Ghisleni, et al. (2019): Persistent organic pollutants in fish: biomonitoring and cocktail effect with implications for food safety. Food Additives & Contaminants: Part A 36(4), 601–611. doi:10.1080/19440049.2019.1579926

Poslední aktualizace: