Podle nedávno zveřejněné studie k tzv. planetární stravě EAT Lancet, by měl příjem masa a masných produktů odpovídat maximálně 60 g denně. Současná spotřeba masa v České republice je však výrazně vyšší (3-4x), proto by mělo dojít k jejímu snížení a nahrazení kvalitními rostlinnými zdroji bílkovin. Studie neprioritizuje vliv na životní prostředí, což je další kritérium hovořící ve prospěch konzumace více rostlinných potravin na úkor těch živočišných, a spotřebitelé a spotřebitelky, kterým záleží na životním prostředí, tak mohou svou spotřebu snížit ještě více.
Studie s názvem Estimated micronutrient shortfalls of the EAT–Lancet planetary health diet z března tohoto roku uvedla návrh na změnu tzv. planetární stravy. Planetární strava byla poprvé publikována na začátku roku 2019 a na jejím vzniku se podílelo 37 vědců z 16 zemí světa [1].
Návrh nové, výše zmíněné studie, se zaměřuje na úpravu příjmu určitých mikroživin a za tímto cílem navrhuje mírné navýšení určitých živočišných potravin. I po tomto mírném navýšení však množství masa v navrhované stravě zůstává výrazně nižší, než jaká je aktuální spotřeba masa v Česku (3-4x). Studie bohužel vynechává fortifikované potraviny, které mohou pomoci k dosažení konkrétních mikroživin mnohem efektivněji i pomocí rostlinných potravin. Sám autorský tým navíc také zmiňuje, že nebere v potaz vliv na životní prostředí.
„Vyvstává tak důležitá otázka, kterou kladou dokonce i sami autorky a autor studie, a to, zda bychom opravdu měli ignorovat vliv na životní prostředí. Změna klimatu totiž představuje riziko pro potravinovou bezpečnost, a pokud nezohledníme vliv stravy na naši planetu, může to vést k podcenění řady dalších potíží ohrožujících veřejné zdraví,” doplňuje nutriční terapeutka ProVeg Česko Mgr. Veronika Baťová.
Nejen životnímu prostředí, ale i našemu zdraví prospěje snížení živočišných produktů. Proč?
Autorským týmem uvedený příjem masa odpovídá množství přibližně 60 g denně (konkrétně přibližně 12 g vepřového, 6,5 g hovězího a 40 g kuřecího masa za den). Jedná se tedy o opravdu malé množství, pokud vezmeme v potaz, že běžná porce masa podávaná k obědu má přibližně 150 g. „Je třeba si uvědomit, že spotřeba masa v České republice je však násobně vyšší (220 g masa v hodnotě na kosti/osobu/den). Pokud bychom se tedy chtěli držet doporučení příjmu masa uváděného ve studii, znamenalo by to, že by většina lidí měla aktuální spotřebu masa a dalších masných produktů snížit,” uvádí nutriční terapeutka ProVeg Česko Mgr. Veronika Baťová.
Již nyní čelíme narůstajícímu výskytu chronických onemocnění a právě vysoká konzumace určitých živočišných produktů je jedním z rizikových faktorů. Důvodem je jejich přirozený obsah rizikových látek, jako jsou nasycené mastné kyseliny, transmastné kyseliny nebo v případě zpracovaných masných produktů i vysoký obsah soli [2,3,4,5]. Omezení živočišných produktů ve stravě je naopak spojeno s nižším rizikem těchto vážných onemocnění, jako jsou například onemocnění srdce a cév, obezita, cukrovka 2. typu nebo některé druhy nádorových onemocnění [6,7]. Organizace American Heart Associantion doporučuje snížit spotřebu nasyceného tuku na 5-6 % [8], přitom v České republice konzumujeme 16,9 % nasyceného tuku [9]. Dle této zdravotnické instituce, zaměřené na srdečně cévní onemocnění jako je infarkt a vysoký krevní tlak, jsou zdroji nasyceného tuku ve stravě hovězí, vepřové, kuřecí maso, sádlo, máslo, sýr, zmrzlina, kokosový olej a palmový olej [8].
Abychom tedy podpořili veřejné zdraví, zajistili lidstvu dostatek živin a současně zabránili suchu a problémy s úrodou, které ohrožují množství potravin a cenu potravin, je potřeba spotřebu masa snížit, jak navrhuje i tato nejnovější studie. „Problémy již zažívá současná generace a bez snížení spotřeby masa se dle vědeckých poznatků budou tyto problémy nadále zhoršovat. I to je jedním z důvodů, proč i retailové řetězce, jako je Lidl a Tesco, zavedli do své strategie udržitelnosti zvyšování podílu rostlinných zdrojů bílkovin – luštěnin a alternativ masa,” doplňuje Mgr. Pavla Široká z ProVeg Česko.
Studie vynechává fortifikované potraviny
Nejnovější studie bohužel opomíjí fortifikované potraviny, které jsou dnes již v mnoha zemích standardem, a při jejich zahrnutí by bylo možné získat některé mikronutrienty mnohem efektivněji.
Fortifikace je již dlouhodobě ověřeným postupem, jak dodat určitý mikronutrient populaci bez negativních vedlejších účinků. Jako příklad můžeme uvést fortifikaci kuchyňské soli jódem, která je u nás legislativně zakotvena od roku 1965. Fortifikace vedla k vymizení výskytu kretenismu, vážného onemocnění dětí, a to bez negativních nežádoucích účinků a v roce 2004 byla Česká republika zařazena dle WHO/ICCIDD mezi státy s dostatečnou jodovou saturací. O to, zda fortifikovat nebo nefortifikovat sůl se dnes již nikdo nepře. Navíc, pokud bychom si v dnešní době chtěli zajistit dostatek jódu konzumací mořských ryb, mohl by nám hrozit nadměrný příjem těžkých kovů a reziduí pesticidů. Zároveň by taková snaha byla v rozporu s udržitelností, neboť řada oblast čelí nadměrnému rybolovu, tzn. že jsou již dnes populace přeloveny a nedokáží se obnovovat, což v důsledku znamená, že ani pro aktuální spotřebu není dost ryb.
Podobně k problému můžeme přistoupit i u dalších deficitních vitaminů či minerálních látek. Například nedostatečný příjem vitaminu B12, který se často dává do spojitosti s rostlinnou stravou, se může vyskytovat i u konvenčně se stravujících osob. Ve Spojených státech a některých dalších zemích je již dnes vitamin B12 běžně přidáván například do cereálií, které se díky tomu výrazně podílí na celkovém příjmu tohoto vitaminu [10]. Snaha zajistit dostatek vitaminu B12 z živočišných zdrojů by přitom mohla vést ke zvýšení rizika civilizačních chorob, neboť živočišné produkty obsahují vitaminu B12 poměrně málo a ve skutečnosti nám doporučenou denní dávku nemusí zajistit ani 3 porce živočišných potravin za den. I na českém území jsou již snadno dostupné produkty fortifikované vitaminem B12. Většina rostlinných alternativ mléka (pokud nejsou v bio kvalitě) je fortifikována, stejně jako stále více privátních značek rostlinných alternativ masa (např. Vemondo od Lidl, Plant Chef od Tesco) obsahuje stejný nebo dokonce i vyšší obsah vitamínu B12 jako maso živočišného původu.
V problematice vitaminu B12 je potřeba také zdůraznit, že tento mikronutrien nevyrábí zvířata, ani rostliny, ale bakterie. V dnešní době je potřeba tento vitamin suplementovat skrze krmivo i zvířatům [11,12,13]. Můžeme si tedy představit následující situaci. V obchodě máme na výběr mezi rostlinným a živočišným párkem se stejným obsahem vitamínu B12 (rostlinný fortifikovaný, živočišný fortifikovaný nepřímo skrze fortifikaci krmiva), přičemž ten první bude mít jednoznačně menší environmentální dopad. Zároveň bude rostlinný párek pravděpodobně také nižší zátěží pro naše zdraví, neboť WHO už od roku 2015 zařadila zpracované maso mezi karcinogeny skupiny 1, tedy do stejné kategorie jako cigarety.
Jaký produkt by si tedy měl informovaný spotřebitel nebo spotřebitelka vybrat?
