Živočišný průmysl je krajně neefektivní. Zabírá největší část obyvatelné plochy země – rozlohu o velikosti celé Severní i Jižní Ameriky (viz obrázek). Zároveň nám však poskytuje jen 13 % kalorií a pouhých 37 % bílkovin [1].
Už jen z těchto dat nám musí být jasné, že celkové omezení živočišné produkce by mělo mnoho pozitivních dopadů. Globálně by přechod na rostlinnou stravu snížil potřebu zemědělské plochy o 76 %. Uvolněná plocha by mohla být znovu zalesněna, čímž by se navrátil domov mnohým druhům divokých zvířat. Navíc by zalesňování odstranilo z atmosféry až 8,1 gigatun CO2, a to každoročně po dobu 100 let, což by výrazně přispělo k dosažení cíle Pařížské dohody – nepřesáhnout oteplení planety o více než 1,5 °C [1].
Místo zalesňování však momentálně bohužel naši zemi odlesňujeme. Vůbec největší příčinou odlesňování Amazonského deštného pralesa, zodpovědnou za více než dvojnásobek toho, co další hlavní příčiny dohromady, je dobytek, konkrétně pastviny potřebné pro dobytek [2]. Na druhém místě je produkce sóji, nejedná se však o sóju pro přímou lidskou spotřebu (např. pro výrobu tofu), ale tato sója je využita jako krmivo pro hospodářská zvířata po celém světě. I zvířata u nás v Evropě jsou krmena sójou dováženou z oblastí vykácených deštných pralesů [3]. Veřejností kritizovaný palmový olej je až na třetím příčce příčin odlesňování. Přechod na rostlinnou stravu má potenciál toto odlesňování zastavit.
Navíc by globální přechod na rostlinnou stravu snížil také tzv. eutrofizaci (o 49 %) a acidifikaci prostředí (znečištění půdy a vody oxidy síry a dusíku). Eutrofizace neboli obohacování vody živinami, vede k přemnožení řas a sinic, tím se snižuje obsah kyslíku ve vodě, což může vést až k úmrtí ryb a jiných vodních živočichů [4]. Hlavní příčinou eutrofizace je hnůj, jedna kráva vyprodukuje až 45 kg hnoje denně [5],[6]. Ke konci roku 2018 bylo v Česku chováno celkem 1 365 235 ks skotu, to znamená spoustu hnoje [7].
Dalším benefitem omezení živočišné produkce je možnost nakrmit více obyvatel naší planety. Půda, kterou aktuálně zemědělství využívá, má potenciál vyprodukovat mnohem více živin. Kdyby např. Spojené státy přešly na rostlinnou stravu, byly by schopné uživit 350 milionů obyvatel navíc [8]. A to není malé číslo, když vezmeme v úvahu, že již dnes více než 820 milionů lidí hladoví a do roku 2050 se předpokládá nárůst populace na 9,7 miliard [9].
Více než 50 % světové produkce plodin se zkrmí hospodářským zvířatům, přitom kdybychom všechny tyto plodiny použily přímo pro naší potřebu, dokázali bychom nakrmit 4 miliardy lidí navíc [16, 17].
Narůstající populace bude znamenat zvyšující se poptávku po jídle, ale zdroje naší planety nejsou neomezené. Současný způsob zemědělství je už dnes ekologicky příliš náročný a zvyšování produkce potravin stávajícím způsobem by znamenalo překročení možností naší planety [10].
Pozitivní dopady nejen pro planetu, ale i pro naše zdraví
Samostatnou kapitolou je pak zdraví. Dnešní doba je zajímavá tím, že jsme nikdy v historii nejedli více živočišných produktů a i přestože máme nyní tu nejlepší zdravotnickou péči, máme zároveň také největší výskyt chronických a civilizačných chorob. Něco je tedy očividně špatně.
Výživové instituce po celém světě doporučují, abychom si vybírali více rostlinných zdrojů bílkovin místo těch živočišných a abychom omezili příjem nasyceného tuku a cholesterolu (jejichž hlavními zdroji ve stravě jsou maso a mléčné výrobky). Na důvodech se shodují prakticky všechny velké výživové instituce, čím více jíme rostlinné stravy, tím méně chronických civilizačních chorob lidé v průměru mají. Jistota panuje především u těchto onemocnění: vysoký krevní tlak, cukrovka druhého typu, některé typy rakoviny a nemoci, které jsou nejčastější příčinou smrti v ČR, tedy ischemická choroba srdeční [11].
Živočišné produkty dále neobsahují žádnou vlákninu. Vláknina je však zásadní pro střevní pohyby i pro střevní mikroflóru, která ovlivňuje i náladu a pocit radosti. Bohužel průměrná strava, kdy člověk konzumuje živočišné produkty několikrát týdně i denně, ve většině případů neobsahuje dostatečné množství vlákniny. Dle výzkumu je průměrný příjem vlákniny v ČR 12 g, minimální příjem by měl být ale 30 g [12]. Nedostatek vlákniny je hlavní příčinou rakoviny tlustého střeva.
Benefitem rostlinné stravy je rozhodně vyšší obsah ochranných látek, které buď v živočišných produktech nenajdeme, anebo je najdeme jen ve velmi malé míře. Příkladem jsou různé antioxidanty a fytolátky. Průměrný obsah antioxidantů v rostlinných produktech je 64x vyšší než v produktech živočišných [13]. Antioxidanty ovlivňují rychlost stárnutí pleti i celého organismu.
Další výhodou je nižší obsah škodlivin v rostlinných produktech. Pesticidy a těžké kovy se ukládají v potravním řetězci a v tucích, proto mají živočišné produkty častěji vyšší obsah těžkých kovů než rostlinné (odborně se jedná o proces tzv. biomagnifikace či biokoncentrace) [14]. Nejdelší potravní řetězec najdeme u vodních rostlin a živočichů, proto dnes již není bezpečné většinu ryb konzumovat kvůli těžkým kovům. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) stanovil maximální level pro obsah rtuti v rybách na 0,5 ppm. Dnes již velmi mnoho ryb překračuje nejvyšší povolený limit (jde například o žraloka, makrelu, mečouna ale i tuňáka). Navíc ryby a měkkýši jsou hlavním zdrojem tzv. methylrtuti u člověka. Odborná doporučení už dnes doporučují těhotným a kojícícím ženám vyhnout se pravidelné konzumaci ryb právě kvůli této škodlivé formě rtuti [15].
Článek byl vytvořen v rámci inciativy Eko výzva ve spolupráci s organizací Greenpeace.
