Co si myslí o ProVeg Česko ti a ty, kdo organizaci (tenkrát ještě Českou veganskou společnost) před 10 lety zakládali? Co bylo cílem tehdejší organizace a kam se veganství za tu dobu posunulo? Jaké vnímají vyhlídky do budoucna? Přečtěte si v rozhovoru odpovědi zakládajících členů a členek České veganské společnosti (nyní ProVeg Česko) Terezy Vandrovcové, Silvestra Vandrovce Špačka a Jána Kupce.
S jakým cílem jste před 10 lety zakládali Českou veganskou společnost?
Tereza: Hlavním cílem, alespoň jak jsem to vnímala já, bylo vyšlapávat cestičku budoucím i stávajícím veganům a vegankám. Tlačit na lékaře, aby se informovali o vyvážené rosltinné stravě (třeba aby lidem namísto vnucování konzumace masa doporučili, kde klíčové živiny získat jiným způsobem), snažit se, aby v restauracích a jídelnách věděli, co uvařit, aby se médii nešířily dezinformace typu “dítě zemřelo kvůi veganství” a když už se nějaká objeví, tak jí uvést na pravou míru atd. Nešlo tedy o propagaci veganství, ale o vytváření prostředí, které lidem, kteří se pro veganství rozhodnou, nebude házet klacky pod nohy.
Ján: Naším cílem bylo doplnit spektrum organizací zabývajících se právy zvířat a především pomoci lidem, kteří chtějí jejich využívání omezit. Vnímali jsme, že pro mnoho lidí bylo složité vyznat se ve spleti často protichůdných informací a setkávali se i s dalšími překážkami, jako například s tlakem ze strany rodiny, lékařů, nebo s nedostupností nabídky. Chtěli jsme právě tyto informace dávat dohromady, dobře prověřit a nabídnout je jak lidem, tak firmám a institucím a pracovat na odstraňování překážek
Silvestr: Chtěli jsme vytvořit organizaci usnadňující život veganům a vegankám v Česku tím, že bude shromažďovat a šířit vědecky podložené informace, sdružovat odborníky z různých oborů a plnit roli institucionálního partnera pro složky státní moci, odborné instituce, média a podobně. Objevovala se (a dosud se žel objevuje) spousta nepřesných informací a mýtů o veganství, které by ČVS jako důvěryhodná evidence-based organizace mohla pomáhat rozptýlit.
Jaké to bylo být veganem či vegankou před 10 lety? Jaká bude podle vás situace za 10 let?
Ján: Před 10 lety to bylo zmatené, ale nadějeplné. Veganství zažívalo v ČR výrazný nárůst, na rostoucí poptávku reagovalo stále víc firem. Lidé i firmy se učili, jak s tím naložit, a alespoň v mém okolí panoval pocit, že když s tím pomůžeme, Česko se brzy zařadí mezi krajiny s vysokým podílem a růstem počtu lidí, kteří snižují spotřebu produktů ze zvířat. I díky vám se to, myslím, daří. Jak to bude za 10 let je velmi těžké předpovídat hlavně proto, že žijeme ve velmi turbulentní době a čekají nás početné krize. Ale právě během krizí bude hodně záležet na práci, kterou děláme dnes a v příštích letech, protože na tom, co se vybuduje teď, půjde potom stavět. Abych uvedl příklad, pokud se v důsledku krize (ať už kvůli klimatu, válce, nebo stárnutí populace) ještě více zdraží vstupy do živočišné výroby, stát může mít snahu tuto výrobu dotovat a držet při životě. Pak bude záležet na práci, kterou děláme teď, abychom zvedli povědomí voličů i firem o tom, že existují i lepší způsoby, jak se s tím vypořádat – jak na straně spotřebitele, tak na straně výrobců. Děkuji za vše, co v tomto ohledu děláte!
Silvestr: Je to velký posun k lepšímu. Veganství se za poslední dekádu značně znormalizovalo a prorazilo do mainstreamu. Věci jako billboardy nebo TV reklamy na mainstreamové veganské produkty těch největších výrobců byly tehdy úplnou utopií. Budoucnost je samozřejmě těžké predikovat vzhledem ke spoustě globálních faktorů jako změna klimatu, přesun společenského diskursu z tradičních médií na korporátní sociální sítě, vývoj umělé inteligence a s tím vším související protekcionistické fašizující tendence, ovšem i tak zůstávám opatrným optimistou a doufám, že se civilizace bude dále vyvíjet k větší ohleduplnosti, empatii a zmenšování útlaku slabších členů společnosti – jak lidských, tak především těch mimolidských.
Tereza: Před deseti lety už nějaké povědomí o veganství bylo, ale docela slabé, takže lidé ani často nevěděli, co si pod tím představit a zaměňovali to s raw-foodismem, makrobiotikou apod. Nabídka v obchodech byla samozřejmě mnohem slabší v porovnání s dneškem – např. člověk sehnal v běžných supermarketech tofu nebo rostlinné mléko, ale další alternativy jako rostlinné jogurty či sýry byly k dostání pouze v obchodech se zdravou výživou. Před deseti lety už sice pár pizzerií začalo nabízet pizzu s veganským sýrem a některé kavárny rostlinné mléko do kafe, ale byla to stále spíše rarita než že by to člověka vůbec napadlo očekávat a ptát se na to.
Nevíte, jak začít? Přihlaste se do Veggie Challenge!
Zapojte se do ProVeg Veggie Challenge a zkuste jíst více rostlinně po dobu 30 dnů. Je to lepší pro vaše zdraví, pro planetu i pro zvířata. Užijte si zdravý start s vaší osobní výzvou. Pomůžeme vám a zdarma od nás dostanete tipy, recepty a další podporu.
Jak hodnotíte posun organizace od jejího založení?
Ján: Na začátku jsme vše dělali ve volném čase při zaměstnání, práce bylo hodně a nevěděli jsme, do čeho se pustit dřív, jak si efektivně organizovat práci a pomoc. Jsem moc rád, že se toho nakonec ujal Martin. Dnes jste profíci a zvládáte toho mnohem víc. Komunikujete na úrovni s firmami, s odbornou veřejností, spolupracujete na mezinárodní úrovni, je za vámi vidět mnoho výsledků. Děláte to dobře a držím vám palce i do budoucna!
Tereza: Přejmenování a sloučení s mezinárodní organizací ProVeg International hodnotím velmi pozitivně, protože to vedlo k větší efektivitě i profesionalitě celého spolku. Ze všech dosavadních úspěchů ProVeg Česko mám opravdu velkou radost.
Silvestr: Velice pozitivně. Některé naše vize se neuskutečnily, ale misi usnadňovat život veganstvu v Česku jednoznačně naplňuje – ať už zprostředkováváním V-Label nebo třeba vzdělávacími a B2B aktivitami. Jsem přesvědčený, že jsme ji předali do navýsost povolaných rukou, a sledovat její činnost mi neustále dělá velkou radost.
