Průmyslové živočišné zemědělství, zejména masný a mléčný průmysl, čelí v současné době tlaku ze všech stran. Zejména kvůli tomu, že je zodpovědné za rozsáhlé škody na životním prostředí a je jedním z největších producentů skleníkových plynů zodpovědných za nejméně 14,5 % světových emisí.1 Živočišné zemědělství však nemá negativní dopad pouze na zvířata a naši planetu, ale má také přímý vliv na lidi, naší společnost a světové ekonomiky.
Světový den výživy, který se koná každoročně 16. října, zvyšuje povědomí o problémech, které vyvolávají chudobu a hlad. Podívejte se s námi blíže na vztah mezi živočišným průmyslem a spravedlností v oblasti jídla.
Proč potřebujeme spravedlivý potravinový systém?
Podle FAO (Organizace pro výživu a zemědělství OSN) „udržitelné agropotravinářské systémy zajišťují bezpečnost potravin a výživu pro všechny, aniž by byla ohrožena ekonomická, sociální a environmentální základna pro příští generace. Vedou k lepší produkci, lepší výživě, lepšímu životnímu prostředí a lepšímu životu pro všechny“.2 My ale bohužel zdaleka nemáme udržitelné agropotravinářské systémy. Světová populace se zvyšuje a s ní i riziko hladu, nedostatku vody a ekologických katastrof. Otázka, jak spravedlivě a udržitelně nakrmit svět, ještě nikdy nebyla naléhavější. Ale odpověď na otázku, jak dosáhnout spravedlivého přístupu v oblasti potravin, se velmi liší v závislosti na tom, koho se zeptáte.
Argumentační fauly konzervativního živočišného zemědělství
Tváří v tvář tlaku z různých stran a rychlému vzestupu rostlinného sektoru se začínají ozývat konzervativnější aktéři v odvětví živočišné výroby a tvrdí, že omezení masa bude mít negativní dopad na drobné zemědělce po celém světě, zejména v rozvojových zemích, kde je dobytek často významnou formou bohatství.
Už samotné tvrzení, že se masný průmysl zajímá o těžkou situaci drobných zemědělců, je falešné a neodráží skutečné obavy tohoto odvětví, které jsou většinou soustředěny kolem maximalizace zisku.
Živočišný průmysl se ve svých marketingových a lobbistických argumentech snaží o spojení průmyslového zemědělství s drobným zemědělstvím obecně. Z marketingového hlediska je to něco, co dělá již dlouho – všichni známe obrázky šťastných krav na idylických pastvinách, které masný a mléčný průmysl používá k prezentaci svých produktů jako přírodních a humánních. Dnes snad i ten nejnaivnější spotřebitel či spotřebitelka ví, že tomu tak není a že skutečnost je odlišná a zvířata jsou chována ve velkochovech, kde čelí nelidským podmínkám.
Proto živočišný průmysl přesouvá pozornost ze zvířat na lidi a říká, že bychom měli myslet na „farmáře“ a zejména na rodinné farmy. Jde však o ty stejné farmáře a farmářky, které masný průmysl neúnavnou snahou o snižování nákladů vyřadil z provozu v celém západním světě. Stejně jako tyto idealizované reklamy je propojení velkochovů s malými a rodinnými farmami falešnou podobností. I většina veganů a veganek dokáže uznat, že drobný a rodinný chov skotu, přestože stále zahrnuje týrání zvířat, je zcela odlišná věc od vysoce intenzivních velkochovů.
Spotřeba masa v rozvojových zemích
Druhou argumentační linií je, že omezení spotřeby masa poškodí rozvojové země, zejména Afriku. Tento argument je také zavádějící. Jednak omezení spotřeby masa, po kterém mnoho stran volá, se již v rozvojových zemích děje, protože lidé zde obecně jedí mnohem méně masa než lidé v západním světě. Masný průmysl však vyvíjí silný tlak na tyto země tím, že je využívá jako zdroj levného krmiva pro zvířata i jako sklad levného masa. Pokud by se průmysl tak staral o blaho chudších občanů a občanek, do takových praktik by se nepouštěl.
Kromě toho je třeba poukázat na to, že v Africe je dobytek tradičně úložištěm bohatství, nikoliv jeho zdrojem. Kráva, býk nebo koza jako taková má mnohem větší hodnotu živá než mrtvá. Proto jsou v mnoha kulturách zvířata tradičně konzumována při zvláštních příležitostech. Spíše je nutné v pojetí dobytka jako zásobárny bohatství uznat zdroje, které jsou potřebné k jeho udržení.
Maso a mléko jsou totiž suroviny náročné na zdroje – zvířata potřebují hodně krmiva a proto množství, v jakém je lze chovat, krmit a rozmnožovat, závisí na zdrojích v konkrétní usedlosti či v konkrétní zeměpisné oblasti. Proto má environmentální i ekonomický smysl jíst maso pouze příležitostně, podle toho, kolik zdrojů dokáže poskytnout prostředí.
Rostlinná strava jako prostředek boje proti světovému hladu
Světová populace se zvyšuje a s ní roste i riziko hladovění, nedostatku vody a ekologických katastrof. Otázka, jak spravedlivě a udržitelně nakrmit svět, ještě nikdy nebyla naléhavější.
Proč rostlinná strava přispívá ke spravedlivějšímu potravinovému systému?
Je také velmi důležité, že většina drobných zemědělců nejsou primárně chovatelé zvířat, ale producenti ovoce a zeleniny, kteří zajišťují velkou část světových dodávek potravin. Větší přechod k různorodé rostlinné stravě by prospěl zemědělcům a regionům, ve kterých hospodaří, zejména proto, že mnoho těchto potravin má mnohem vyšší ziskové rozpětí než maso. Zároveň rostlinné potraviny mohou uživit mnohem více lidí s využitím mnohem méně zdrojů než potraviny živočišného původu.
Spíše než argumentovat spotřebou masa v rozvojových zemích, což je argument falešný, bychom se měli zaměřit na to, jak je udržitelnost již dnes zabudována do modelu nízké spotřeby masa, a pokusit se tento model napodobit. Tímto způsobem můžeme pomoci vybudovat lepší svět, který je udržitelnější pro všechny a v zásadě spravedlivější.
Zdroje
- Gerber, P., H. Steinfeld, B. Henderson, et al. (2013): Tackling climate change through livestock: a global assessment of emissions and mitigation opportunities. FAO, Rome
- Food and Agriculture Organization. Available at: http://www.fao.org/world-food-day/about/en/. [Accessed, 04.10.2021]
