Rostlinná strava jako prostředek boje proti světovému hladu

Vliv živočišného průmyslu na světový hlad

Světová populace roste a s ní roste i riziko hladovění, nedostatku vody a ekologických katastrof. Otázka, jak spravedlivě a udržitelně nakrmit svět, ještě nikdy nebyla naléhavější. Rostlinná strava využívá méně zdrojů, vytváří méně znečištění, používá méně pesticidů a může přispět ke spravedlivějšímu světu. Zjistěte více o tom, jaký je vliv živočišného průmyslu na světový hlad a jak produkce živočišných produktů zhoršuje hlad ve světě i nespravedlivou distribuci potravin.

Nerovnoměrná distribuce potravin

Celosvětově je téměř 768 milionů lidí podvyživených ¹. Na druhé straně ale téměř 2 miliardy lidí trpí nadváhou, z nichž 650 milionů přímo obezitou ². Očekává se, že světová populace mezi lety 2020 a 2050 vzroste o 25 % a do roku 2100 bude na planetě přibližně 11 miliard lidí ³.

Otázka, jak rozdělíme naše zdroje a nakrmíme rostoucí globální populaci za účelem vytvoření spravedlivého světa s menším hladem, utrpením zvířat a problémy se životním prostředím, ještě nikdy nebyla aktuálnější. Dosažení potravinové bezpečnosti znamená, že musíme dělat více pro to, aby měl každý spolehlivý přístup k dostatečnému, bezpečnému a výživnému jídlu za účelem udržení aktivního a zdravého života ⁴.

Chov zvířat plýtvá ohromujícím množstvím potravin

Skutečné plýtvání se však vyskytuje v živočišném zemědělství. Asi třetina celosvětové orné půdy se využívá k pěstování krmiva pro hospodářská zvířata, nikoli pro lidi ⁵. Pokud by se všechny plodiny využívaly výhradně k přímé lidské spotřebě, bylo by v rámci limitů šetrných k životnímu prostředí do roku 2050 dostatek potravin pro nasycení 10 miliard lidí ^{6 7 8}.

Vliv živočišného průmyslu na světový hlad spočívá v tom, že intenzivní živočišná výroba využívá asi třetinu světové produkce obilí a dvě třetiny produkce sóji, kukuřice a ječmene, což narušuje globální potravinovou bezpečnost ^{9 10}. Zkrmování obilí a sóji zvířatům a následná konzumace masa a mléka je méně účinná z hlediska energie (kalorií), bílkovin i využití půdy, než by tomu bylo u přímé konzumace rostlin. Zvláště proto, že intenzivní chov zvířat používá ke krmení velké množství bílkovin potenciálně poživatelných pro člověka ^{11 12 13}.

Produkce masa způsobuje odlesňování a podporuje zabírání půdy

To ale není jejiný vliv živočišného průmyslu na světový hlad. Rostoucí poptávka po živočišných produktech vyžaduje, aby vyspělé země dovážely stovky tisíc tun krmiva pro zvířata – zejména sóji, kukuřice a obilí – z rozvojových zemí Jižní Ameriky a Afriky. Průměrná spotřeba půdy v EU na jednoho obyvatele či obyvatelku je 1.3 hektaru, zatímco občanstvo zemí, jako je Čína a Indie, vyžadují méně než 0.4 hektaru na obyvatele a obyvatelku ¹⁴. Téměř 60 % půdy, kterou potřebuje EU na uspokojení své poptávky po zemědělských a lesnických produktech, leží mimo Evropu ¹⁵. Více než 50 % domácích plodin pěstovaných v Německu se používá pro výrobu krmiv. Zároveň však více než 60 % německé poptávky po orné půdě musí být „prakticky“ dovezeno ¹⁶.

Rostlinná strava má menší vodní stopu

Zemědělství využívá asi 70 % celosvětové sladké vody k zavlažování polí a k chovu hospodářských zvířat ¹⁷. Pěstování plodin používaných jako krmivo pro zvířata odpovídá za 20 % celosvětové spotřeby sladké vody. Zároveň však v současné době více než 2,1 miliardy osob nemá přístup k nezávadné pitné vodě ¹⁸. Nedostatek vody se pravděpodobně zvýší a očekává se, že do roku 2025 bude přibližně 1,8 miliardy lidí žít v zemích nebo regionech s nedostatkem vody ¹⁹, přičemž změna klimatu bude dostupnost vody na celém světě dále zhoršovat. Vodní stopa konvenční stravy je vyšší než u rostlinné stravy, díky čemuž je snížení spotřeby živočišných proteinů z hledisky využití vody úspornější ^{20 21}.

Rostlinná strava vyžaduje mnohem méně zdrojů

Živočišný průmysl přispívá k odlesňování a změnám ve využívání půdy, protože přeměňuje divočinu a pralesy na zemědělskou půdu. Odvětví chovu hospodářských zvířat a rybolovu jsou částečně zodpovědné za ztrátu biologické rozmanitosti, snížení funkcí ekosystému, změnu klimatu a znečištění. Spotřeba produktů živočišného původu v tak obrovském měřítku ohrožuje potravinovou bezpečnost pro stovky milionů lidí z rozvojových zemí, kteří jsou negativně ovlivněni změnami ve využívání půdy nezbytnými k výrobě těchto produktů. Jejich půda je totiž využívána k pěstování plodin ke krmení hospodářských zvířat v bohatých zemích a jejich oceány jsou nadměrně loveny, aby uspokojily poptávku v zahraničí, zatímco oni sami často bojují o prosté přežití.

Maso, mléčné výrobky, vejce a ryby jsou ve skutečnosti luxusní potraviny, které drtivá většina lidí nepotřebuje, pokud je k dispozici vyvážená a pestrá rostlinná strava.

ProVeg podporuje dostupnost rostlinných alternativ

Organizace ProVeg se zavázala vytvářet spravedlivější potravinový systém tím, že nepřispívá k tomuto vykořisťování a požaduje, aby politici a političky změnili zemědělskou a potravinovou politiku ve prospěch lidí, zvířat a životního prostředí. Navrhujeme vytvoření Národního akčního plánu pro rostlinnou stravu a alternativní bílkoviny – nástroje, který může tyto politiky propojit a sladit tak, aby pracovaly ve prospěch lidí, krajiny i ekonomiky. Podrobnosti najdete v našem strategickém dokumentu Strategická vize pro moderní potravinovou politiku.

1. FAO, IFAD, UNICEF, WFP and WHO (2021): The State of Food Security and Nutrition in the World 2021. Transforming food systems for food security, improved nutrition and affordable healthy diets for all. Rome, FAO. https://doi.org/10.4060/cb4474en
2. WHO (2018): Obesity and overweight. Available at: https://www.who.int/en/news-room/fact-sheets/detail/obesity-and-overweight [23.12.2020][12.02.2018]
3. United Nations, Department of Economic and Social Affairs, Population Division (2019): World Population Prospects 2019, Online Edition. Rev. 1. Available at: https://population.un.org/wpp/Download/Standard/Population/ [23.12.2020]
4. Food and Agricultural Organisation of the United Nations (FAO) (1996): Rome Declaration on World Food Security and World Food Summit Plan of Action. World Food Summit 13-17 November 1996. Rome. Available at http://www.fao.org/docrep/005/y4671e/y4671e06.htm#fn30 [07.03.2018]
5. Steinfeld, H., P. Gerber, T. D. Wassenaar, et al. (2006): Livestock’s long shadow: environmental issues and options. Food and Agriculture Organization of the United Nations, Rome
6. Cassidy, E. S., P. C. West, J. S. Gerber, et al. (2013): Redefining agricultural yields: from tonnes to people nourished per hectare. Environmental Research Letters 8(3), 034015. doi:10.1088/1748-9326/8/3/034015
7. Erb, K.-H., C. Lauk, T. Kastner, et al. (2016): Exploring the biophysical option space for feeding the world without deforestation. Nature Communications 7 11382. doi:10.1038/ncomms11382
8. Gerten, D., V. Heck, J. Jägermeyr, et al. (2020): Feeding ten billion people is possible within four terrestrial planetary boundaries. Nature Sustainability 3(3), 200–208. doi:10.1038/s41893-019-0465-1
9. Food and Agriculture Organization of the United Nations (2017): Crop Prospects and Food Situation. March 2017. p.7 .FAO, Rome
10. Willett, W., J. Rockström, B. Loken, et al. (2019): Food in the Anthropocene: the EAT–Lancet Commission on healthy diets from sustainable food systems.
11. Shepon, A., G. Eshel, E. Noor, et al. (2016): Energy and protein feed-to-food conversion efficiencies in the US and potential food security gains from dietary changes. Environmental Research Letters 11(10), IOP Publishing, 105002. doi:10.1088/1748-9326/11/10/105002
12. Shepon, A., G. Eshel, E. Noor, et al. (2018): The opportunity cost of animal based diets exceeds all food losses. Proceedings of the National Academy of Sciences 201713820. doi:10.1073/pnas.1713820115 doi:10.1073/pnas.1713820115
13. Mottet, A., C. de Haan, A. Falcucci, et al. (2017): Livestock: On our plates or eating at our table? A new analysis of the feed/food debate. Global Food Security 14 1–8. doi:10.1016/j.gfs.2017.01.001
14. B. Lugschitz, M. Bruckner und S. Giljum (2011): Europe‘s global land demand: a study on the actual land embodied in European imports and exports of agricultural and forestry products. Wien: Sustainable Europe Research Institute, 2011. p. 14
15. B. Lugschitz, M. Bruckner und S. Giljum (2011): Europe‘s global land demand: a study on the actual land embodied in European imports and exports of agricultural and forestry products. Wien: Sustainable Europe Research Institute, 2011. p. 22
16. Fischer, G., S. Tramberend, M. Bruckner, M. Lieber (2017): Quantifying the land footprint of Germany and the EU using a hybrid accounting model. Umweltbundesamt, Dessau-Roßlau. Verfügbar unter: https://www.umweltbundesamt.de/en/publikationen/quantifying-the-land-footprint-of-germany-the-eu [09.07.2021]
17. UNESCO, UN-Water (2020): United Nations World Water Development Report 2020:Water and Climate Change, Paris, UNESCO.
18. FAO (2019): Water use in livestock production systems and supply chains – Guidelines for assessment (Version 1). Livestock Environmental Assessment and Performance (LEAP) Partnership. Rome.
19. WHO (2019): Drinking Water. Available at: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/drinking-water
20. A.Y. Hoekstra (2015): The Water Footprint: The Relation Between Human Consumption and Water Use. The Water We Eat, Springer Water, pp 35-48
21. Vanham, D., S. Comero, B. M. Gawlik, et al. (2018): The water footprint of different diets within European sub-national geographical entities. Nature Sustainability 1(9), 518–525. doi:10.1038/s41893-018-0133-x